Mgr. Stanislav Mitáč

(*8. 4. 1962)

Rodák ze Zákup (narozen v České Lípě), absolvent SPŠS a od roku 1986 FTVS UK (specializace tělesná výchova, branná výchova a trenérství – volejbal), od roku 1989 diplomovaný trenér I. třídy. Prezenční vojenskou službu absolvoval v letech 1986-87 v RH Praha jako masér, později trenér juniorů a klubu zůstal věrný až do současnosti jako profesionální trenér a zaměstnanec MV. S juniory získal v letech 1988-89 dva přebornické tituly, v sezoně 1989/90 asistoval trenéru P. Mayovi u extraligového celku žen a od sezony 1990/91 je prvním trenérem žen PVK Olymp Praha se ziskem 5 mistrovských titulů, 12 stříbrných a 6 bronzových medailí z MR. K tomu 9 vítězství v Českém poháru, dvě v Česko-Slovenském, start v Lize mistrů a PVP, finalista Poháru CEV. V letech 1995-99 asistent trenéra P. Řeřábka u RD žen ČR se ziskem bronzové medaile na ME 1997. V letech 2000-01 asistent trenéra M. Čady se startem na ME 2001 (9. místo) a v letech 2001-05 první trenér ženské reprezentace se startem na MS 2002 (17. místo) a ME 2003 (11. místo). V letech 2009-13 trenér RD juniorek ČR se startem na MSJ 2009 (11. místo), MEJ 2012 (10. místo) a MSJ 2013 (11. místo). Trenér reprezentačního výběru policejních volejbalistek ČR s vítězstvím na policejním ME 2013. Externí učitel na KSH - FTVS UK, spolupracovník VOŠ ČSTV, člen Trenérsko-metodické komise ČVS (1991-2008), předseda Trenérské rady dívek a člen Komise mládeže ČVS (od roku 2009 dosud). Spolupracovník redakce sportu ČT - spolukomentátor volejbalových přenosů. Čtyřnásobný vítěz ankety Volejbalista roku kategorie trenér žen z let 1997, 2005, 2013 a 2014.

---

Jiří Vojík

(*11. 7. 1958)

Plzeňský rodák a spolu se starším bratrem Janem Vojíkem (*1957, †2014) odchovanec mládežnických celků Slavie PF Plzeň, kde začínal v roce 1971 v družstvu žáků a končil v roce 1978 v družstvu mužů. V roce 1977 se stal pod vedením otce Josefa Vojíka juniorským přeborníkem ČSR a vicemistrem ČSSR. Následovalo angažmá v extraligovém celku VŠ Praha, kam jej v roce 1978 v roli trenéra doprovodil jeho otec a tým vedl do roku 1982. Za pražské vysokoškoláky hrál „Chorche“ (jak zní jeho volejbalová přezdívka) v letech 1978-89 s dvouletým přerušením při plnění vojenských povinností v Dukle Kolín v letech 1984-86 po nedokončeném studiu na FTVS UK. Volejbalisté VŠ Praha patřili v letech 1978-84 mezi elitu domácí extraligy s dvojicí titulů vicemistra v letech 1981 a 1983, dvojicí 3. míst v letech 1979 a 1982 a 4. místem v roce 1984. Po Josefu Vojíkovi družstvo vedli Josef Kozák a Marcel Staša. Na vojně v Kolíně startoval v 1. NL v roli hrajícího asistenta trenéra Josefa Plašila. Po vojně se vrátil do VŠ Praha, v roce 1987 zažil sestup do 1. NL, návrat v roce 1988 a 6. místo v EXL v roce 1989 pod vedením střídajících se trenérů Jana Sýkory, Evžena Kroba a Václava Mareše. Následovalo tříleté angažmá v italském Brondi Asti, za které hrál v letech 1989-92 druhou nejvyšší soutěž (sérii A2) a v roce 1990 byl spolu s Rusem Zajtsevem a Švédem Tholzem zařazen do trojice nejlepších zahraničních hráčů. V letech 1992-2004 byl hráčem, hrajícím trenérem a trenérem Unionu Enns s účastí v nejvyšší rakouské superlize s jedním titulem vicemistra.

V závěru hráčské kariéry startoval spolu s dalšími spoluhráči VŠ Praha pod názvem Rio Botičo na prvních ročnících Antukové ligy (oficiálně Mistrovství ČR na antuce) s premiérou v roce 1992 ve Vranově n. Dyjí, v roce 1994 s 3. místem v Českých Budějovicích a osobním ohodnocením cenou „Srdce a umu“, udělovanou nejlepších hráčům této unikátní soutěže s účastí v té době našich nejlepších hráčů včetně „legionářů“ se zahraničním angažmá. Dodejme, že s výškou 201 cm byl Jirka univerzálním hráčem - v dorostu nahrávačem, v mužích uznávaným blokařem. Citujme vyznání Zdeňka Haníka v článku o Mistrovství ČR ve volejbalu na antuce, zveřejněném v měsíčníku Volejbal č. 1/1994: „Rio Botičo - to jsou a vždy byli především bratři Vojíkové. Honza - motor družstva, výborný zkušený nahrávač a pravděpodobně ten, který to vše drží pohromadě. V soukromí úspěšný ortopéd v Portugalsku. A Jirka - po mém soudu nejlepší volejbalista u nás v posledních 10 letech. Ten, kterému volejbaloví moralisté nikdy nezapomněli hříchy mládí a nedali mu šanci hrát více v národním týmu.“

Reprezentační dres oblékl poprvé v roce 1977 a to jak ve výběru akademickém, tak i státním. S akademiky při turnaji o Pohár 17. listopadu v Praze, se státní reprezentací ČSSR na turnaji v Rumunsku. Na prestižním mezinárodním turnaji akademiků o Pohár 17. listopadu startoval celkem osmkrát, tj. do roku 1984 s pěticí vítězství a dvojicí 2. míst postupně pod vedením trenérů Igora Bzdúcha, otce Josefa Vojíka, Marcela Staši a Josefa Kozáka. S reprezentací ČSSR startoval na dvou evropských šampionátech: v roce 1979 ve Francii (6. místo, trenéři Petr Kop a Josef Vojík) a na ME 1981 v Bulharsku (4. místo, trenéři Dušan Melíšek a Václav Šmídl).

Trenérskou kariéru zahájil v roce 1996 u mužské reprezentace ČR jako asistent Miroslava Nekoly. Na ME 1997 v Nizozemsku skončili pod jejich vedením naši volejbalisté na 6. místě a na MS 1998 v Japonsku na děleném 19. - 24. místě po prohrách s Nizozemskem, Čínou a Ukrajinou ve skupině. Poslední týmy 6 turnajových skupin již o konečné pořadí nebojovaly. Jako asistenta u mužské reprezentace si jej vybral také Pavel Řeřábek v letech 2002-04. Na ME 2003 v Německu skončil náš výběr na děleném 9. - 12. místě, při finále Světové ligy 2003 v Madridu (kde startoval v roli náhradníků za Argentinu) obsadil vynikající 4. místo a v roce 2004 se stal v Opavě vítězem 1. ročníku Evropské ligy. První klubové angažmá v domácí extralize získal Jirka v roce 2004 a 4 sezony (do roku 2008) vedl muže Vavexu Příbram s nejlepším 7. místem v roce 2005. Následovalo 5 sezon se ženami Slavie Praha v letech 2009-14 s nejlepším 5. místem v roce 2011 a v letech 2014-18 vedl muže Aera Odolena Voda s nejlepším 8. místem v letech 2015 a 2017.

---