Historie a organizace policejního sportu a volejbalu po roce 1945

Bezprostředně po skončení druhé světové války a očistě bezpečnostních složek od kolaborantů bylo třeba nové členy Sboru národní bezpečnosti (SNB) vycvičit. Od 1.6. 1945 zahájila činnost výcviková střediska SNB a nástup do středisek byl podmíněn zdařilou prověrkou tělesné zdatnosti uchazečů. V dubnu 194 byly u Zemských velitelstev SNB zřízeny sportovní referáty a rozhodnuto pořádat každoročně letní a zimní sportovní závody příslušníků SNB. Letní část I. celostátních přeborů SNB se konala v září 1946 v Praze na Strahově a vybraná družstva Čech, Moravy a Slovenska na nich soutěžila v osmi druzích sportů, mezi kterými byly i kolektivní sporty kopaná a volejbal. Tyto přebory se pak konaly každoročně až do roku 1953 a účastnily se jich složky Veřejné bezpečnosti (VB), Státní bezpečnosti (StB), Pohraniční stráže (PS) a vězeňské služby - oficiálně Sboru nápravných zařízení (SNZ).

V roce 1947 vznikly první tělovýchovné kluby SNB, které se zapojily do svazových soutěží a které po sjednocení tělovýchovy v roce 1948 nesly název Sokol SNB. V rámci další tělovýchovné reorganizace v roce 1952 a vzniku resortních DSO byly po vzoru sovětského Dynama či polské Gwardie zřízeny DSO Rudá hvězda (RH) a v roce 1953 v Praze, Brně a Bratislavě Ústřední domy Rudých hvězd (ÚDRH), ve kterých byli soustředěni nejlepší zemští sportovci z řad příslušníků a civilních zaměstnanců bezpečnostních sborů. Po ustavení ČSTV v roce 1957 vznikají tělovýchovné jednoty Rudá hvězda (RH), na Slovensku Červená hviezda (ČH) a výběry volejbalistů - branců do oddílů RH/ČH probíhají společně s výběry armádními.

V červenci 1974 byla rozkazem ministra vnitra zřízena Správa tělovýchovy a vrcholového sportu Federálního ministerstva vnitra (FMV) s úkolem zabezpečení služební tělesné přípravy, dobrovolné zájmové tělovýchovy a vrcholového sportu u útvarů SNB, vojsk MV a v tělovýchovných jednotách RH/ČH. Spolupracovala s ÚV ČSTV, Svazarmem a dalšími institucemi. Na zajišťování úkolů státní reprezentace se podílela prostřednictvím Středisek vrcholového sportu MV. Ta byla zřízena v Praze, Plzni, Brně, Bratislavě a na Štrbském Plese a byli v nich (podle sportovních odvětví) rozmístěni reprezentanti a další talentovaní sportovci z řad členů bezpečnostních sborů. Volejbal měla v náplni SVS při RH Praha a ČH Bratislava. V roce 1983 byla zrušena SVS v Plzni a na Štrbském Plese. Pro zajímavost uveďme, že v roce 1982 vyvíjelo na území ČSSR činnost 141 policejních tělovýchovných jednot (94 RH v ČSR a 47 ČH v SSR) s 323 sportovními oddíly a více jak 38 tisíci členů v 36 sportovních odvětvích.

Po založení SVS Ministerstev obrany a vnitra byly výběry sportovců (volejbalistů) organizovány ve dvou výkonnostních skupinách. Na té první si vybírali zástupci SVS z rukujících juniorských a seniorských reprezentantů a v pořadí, odpovídajícímu konečnému pořadí vybírajících SVS v předchozím ročníku MR. Druhý výběr byl určen pro družstva z oblasti výkonnostního sportu (VTJ Dukla, TJ RH/ČH), startující v národních I. a II. ligách.

Prestižní mezinárodní akcí se staly Spartakiády sportovních organizací bezpečnostních sborů socialistických zemí, zkráceně Spartakiády bezpečnostních sborů (SBS). Zpočátku byly pořádány každým rokem, později v delších intervalech. V 60. letech na nich bezpečnostní složky ČSSR reprezentovali volejbalisté RH Praha, v 70. a dalších letech již výběry mužů a žen RH Praha a ČH Bratislava, a obvykle pod vedením trenérů družstev s prioritním hráčským zastoupením. Komplexní záznamy o účasti a umístění našich zástupců na těchto soutěžích však nebyly dohledány. Muži na několika SBS zvítězili, ale pamětníci z řad hráčů se již rozcházejí v názorech, kdy a kde to bylo. Ověřené je vítězství výběru žen v roce 1982 a 3. místo v roce 1987. Také lze konstatovat, že především díky SBS byly při RH Praha a ČH Bratislava zřízeny také kvalitní týmy žen. V obou případech vznikly cestou nejmenšího odporu a s okamžitým výkonnostním efektem. Pražská RH získala v roce 1968 takřka kompletní ligový celek žen Slavoje Praha (s reprezentantkami Pletichovou, Pražanovou, Seneckou, Širokou, Štruncovou a se státním trenérem Metodějem Máchou) a podobně to vyřešila ČH Bratislava v roce 1973 převodem ligového celku žen TJ Vinohrady BSP s již čtyřletými zkušenostmi v extralize a 4. místem v sezoně 1972/73.

Výběr volejbalistů RH/ČH ČSSR – druhý na SBS v roce 1979 za Dynamem SSSR. Stojící zleva trenér P. Schenk, před ním otec Josefa Novotného, Kroča, Cifra, A. Lébl, Novotný, Resch, Repák a vedoucí výpravy J. Súkup. V podřepu zleva Králik, Řeřábek, Pipa, Sýkora, Vondrka a Sirvoň. Sedm hráčů z Bratislavy, pět z Prahy, trenérem výběru P. Schenk z ČH.

Výběr volejbalistek RH/ČH ČSSR – třetí na SBS 1980. Nahoře zleva Chládková, Langšádlová, Ptáčková, Mayová, první trenér A. Bönisch, Petrdlíková, Jeníková, Pechanová a druhý trenér P. May, dole zleva Pavlíková, Urbašková, Baráková, Eliášová, Nisserová, Renata Sveřepová a Drahorádová. Deset hráček z Prahy, dvě z Bratislavy, trenéři z RH.

V souvislosti se společenskými změnami po listopadu 1989 se od 1. 7. 1990 přestaly používat názvy Rudá hvězda resp. Červená hviezda a byly zaregistrovány Sportovní kluby policie (SKP/ŠKP). V září 1990 byl založena Unie tělovýchovných organizací Policie ČR a Svaz policejních sportovních klubů - UNITOP, který se v témže roce stal jedním ze zakládajících členů Světové policejní sportovní unie - USIP. V roce 1994 byla ustavena Evropská policejní sportovní unie – USPE (rovněž s naším členstvím), která začala v roce 2009 pořádat volejbalová „Policejní mistrovství Evropy“. Na 1. ročníku ve Francii skončil výběr volejbalistek ČR na 3. místě a ve 2. ročníku na „domácí půdě“ zvítězil. Turnaj se uskutečnil v hale Odolena Vody ve dnech 15. - 20. října 2013 pod záštitou MV a policejního prezidenta ČR. Nejvšestrannější hráčkou turnaje byla vyhlášena Andrea Sládková a nejlepší nahrávačkou Iveta Halbichová, obě z vítězného výběru ČR. Konečné pořadí šampionátu: Česká republika, Rusko, Německo, Finsko, Nizozemsko, Rakousko, Francie, Slovensko.

Vítězky 1. ročníku PME 2013 – výběr policejních klubů ČR. Nahoře zleva masér J. Svoboda, asistent trenéra P. Tůmová, vedoucí družstva J. Zlatník, Valášková, Hodanová, Vinklerová, Suchoňová, Karvánková, Kubánková a trenér S. Mitáč, dole zleva Sládková, Zoulová, Volfová, Bartková, Bláhová a Halbichová.

Družstvo mužů

v rozmezí let 1956-1992 startovalo bez přerušení 38 sezon v nejvyšší soutěži a vybojovalo celkem 23 medailí - 9 zlatých s titulem Mistra republiky, 9 stříbrných a 5 bronzových. V letech 1976 a 1978 vyhrálo Čs. pohár, probojovalo se do 3 finálových turnajů PMEZ a 3 finálových turnajů PVP s vítězstvím v PVP 1978.

Od roku 1948 startovalo v Přeboru Prahy družstvo Sokola SNB, složené výhradně s příslušníků SNB. Družstvo tvořili hráči Adámek, Bartheldy, Magrla, Műller, Liska a Špaček. Po ustavení ÚDRH v Praze v roce 1953 byli do volejbalového oddílu RH Praha převedeni nejlepší hráči z řad příslušníků bezpečnosti a vojáků základní služby Pohraniční stráže. Byli to Hlavsa, Krůta a Lorenc z Prahy, Zítek ze Zdic, Fejfar, Hondlík a Loužek z Českých Budějovic, Šedivý z Ústí n. L., Fučík z Brna a Sobotka z Ostravy. V roce 1953 takto posílené družstvo vyhrálo Mistrovství Prahy a startovalo (ještě bez úspěchu) v kvalifikaci o postup do oblastní soutěže (nazývané zemskou ligou). Reparát v roce 1954 se již povedl a RH Praha skončila v zemské lize mezi 12 účastníky na 8. místě. Prvním předsedou volejbalového oddílu se stal Jan Merta a dalšími funkcionáři František Liska a Karel Slabý.

Účastník oblastní soutěže Čech v roce 1954 – družstvo RH Praha. Zleva stojí Krůta, Magrla, Liska, Loužek, Fučík, Hondlík, Lorenc, Fejfar a Hlavsa.

V roce 1955 angažoval ÚDRH Praha do funkce hrajícího trenéra volejbalistů reprezentanta Karla Brože z mistrovského ÚDA Praha a družstvo s jeho pomocí postoupilo do nejvyšší soutěže - již dlouhodobé celostátní I. ligy. Do nejvyšší soutěže přivedl K. Brož posily v podobě dalších tří reprezentantů: (Jiřího Jonáše, Jiřího Kedlese a Jaromíra Palduse) a v ligové premiéře 1956 družstvo skončilo na slibném 3. místě. V roce 1956 narukoval do RH Zdeněk Rozsíval z Vítkovic a v roce 1957 si v RH odbyl náhradní vojenskou službu Josef Stolařík z mistrovské Slávie VŠ Praha, oba členové širší reprezentace ČSR.

Část družstva RH Praha, které v roce 1956 při své prvoligové premiéře skončilo třetí za Slavií VŠ a ÚDA Praha. Zleva stojí J. Horáček, Šedivý, Jonáš, Paldus a Rozsíval, dole zleva hrající trenér Karel Brož, Kedles a Hlavsa.

Vedle uvedených reprezentantů se v závěru 50. let v dresu RH vystřídala řada dalších hráčů z řad vojáků základní služby. Někteří z nich po vojně zůstali (Petr Kop), jiní se vrátili do mateřských oddílů (Budínský, Grulich, Hacmac, J. Horáček, Neumann, Rehberger, Rozsíval, Valíček, Velek a další). Družstvo trénovalo přes léto v areálu RH ve Stromovce, ligové zápasy hrálo na kurtech Spartaku Potrubí na vinohradské Smetance a v zimě trénovalo ve školních tělocvičnách. Součástí tělesné přípravy se staly brigády při budování vlastních kurtů v ul. Na Květnici v sousedství nuselské sokolovně. Současně byla zahájena přestavba bývalé policejní jízdárny ve vršovické Přípotoční ulici sportovní halu, sloužící volejbalovému PVK Olymp Praha dodnes. Kurty byly zprovozněny v první a hala ve druhé polovině 60. let.

Na přelomu 50. a 60. let došlo k poklesu výkonnosti družstva. Závodní činnost po skončení sezony 1957 zanechat trenér Karel Brož (důvodem zdravotní problémy s koleny), koncem roku 1958 odešli reprezentanti Jonáš a Kedles, a trvalo několik let, než jejich následovníci získali potřebné ligové zkušenosti. Jako poslední z internacionálů ukončil v RH hráčskou kariéru Paldus v roce 1963 a ve věku 37 let ještě pomohl „mladým“ při vstupu do dalšího úspěšného období 3. místem v lize. Úspěchy pokračovaly 2. místem v roce 1965 za brněnským Spartakem ZJŠ a vyvrcholily v roce 1966 ziskem prvního mistrovského titulu po jediné prohře z 18 odehraných zápasů.

Mistrovský celek RH Praha v roce 1966. Zleva stojí vedoucí družstva Karel Slabý, Groessl, Bernad, Vykoukal, Štěpánek, trenér Karel Brož, Čuda, Nepustil a P. Kop, dole zleva V. Brdek, Mozr, Perušič, Drobný a Vápenka.

To již řada hráčů nové generace „Ruďasky“ oblékala reprezentační dres. Byli to: Petr Kop (od roku 1962), Milan Čuda a Boris Perušič (1964), Zdeněk Groessl (1965), Antonín Mozr (1966), Milan Vápenka (1969). V roce 1964 si stříbrné olympijské medaile z Tokia přivezla trojice Čuda, Kop, Perušič a týmový úspěch družstva v roce 1966 byl podtržen tituly Mistrů světa z pražského šampionátu pro čtveřici hráčů RH - Groessla, Kopa, Mozra a Perušiče. Další, druhý titul se urodil v roce 1972 již pod vedením hrajícího trenéra Petra Kopa, který převzal trenérský post po Karlu Brožovi v roce 1971. V roce 1973 zřídilo MV při RH Praha Středisko vrcholového sportu (SVS), Karel Brož se stal vedoucím trenérem střediska a tuto funkci vykonával do roku 1980.

Kompletní sestava RH Praha v sezoně 1971/72, završené druhým mistrovským titulem. Nahoře zleva: Káral, Groessl, Němec, hrající trenér P. Kop, Vápenka, Penc, šéftrenér SVS K. Brož, vedoucí družstva A. Housar a lékař MUDr. J. Kubíček, dole zleva Lebeda, M. Lehký, Čížek, Vrbovec, M. Pavlík, Chrpa a Fiala. B8

V průběhu 70. let se v hráčském kádru RH Praha objevily desítky kvalitních volejbalistů, mezi kterými vyrostli další reprezentanti. Byli to: Josef Fiala, František Chrpa, Ludvík Němec, Miroslav Pavlík, Jaroslav Penc, Pavel Řeřábek, Tomáš Sýkora, Josef Vondrka, Luboš Voplatek. Z dalších platných hráčů jmenujme Hofmana, Mejdra, Lebedu, Vrbovce a rok náhradní vojenské služby si v RH odsloužili někteří reprezentanti z řad vysokoškoláků (Miloš Lehký, Antonín Lébl). V roce 1974 vystřídal Petra Kopa na trenérském postu Milan Vápenka, další z bývalých hráčských opor, který družstvo vedl do roku 1978. Největším úspěchem jeho působení se stalo 2. místo v sezoně 1975/76 a vítězství v PVP v roce 1978. V sezoně 1978/79 družstvo vedl Zdeněk Groessl, kterého v roce 1979 vystřídala dnes již trenérská legenda Zdeněk Pommer st., který u družstva působil až do zrušení mužské složky PVK Olymp Praha v roce1993.

Titul vicemistra v domácí soutěži 1975/76 vybojovala RH Praha v sestavě: nahoře zleva trenér M. Vápenka, Vondrka, Pitner, Voplatek, Němec, Fiala a Penc, dole zleva Jiránek, Hofman, M. Pavlík, Majer, Řeřábek a Chrpa.

V letech 1979-84 byl asistentem trenéra Pommera Jiří Ebert a v letech 1984-93 Milan Žák. Pod vedením této trojice získali volejbalisté RH Praha resp. od roku 1990 Olympu Praha sedm mistrovských titulů, dvě druhá a jedno třetí místo. V 80. letech se mezi oporami objevili další reprezentanti: Barborka, Milan Černoušek, Krejčí, Jiří Melichar, Josef Novotný, Jiří Rybníček a s nimi Brom, M. Galis, Hora, L. Maršoun a další. V 90. letech to byli reprezentanti Luděk Černoušek, Martin Démar, Milan Fortuník, Petr Galis, Goga, Martin Kop, M. Kvapil, Michal a krátkodobě (po dobu vojenské služby) se v dresu RH objevili a k zisku titulů pomáhali další reprezentanti z řad vysokoškoláků: Daniel Dvořák, Kaláb, Petr Kovář, Mikyska, Palinek, Stejskal.

Volejbalisté RH Praha v sezoně 1982/83. Nahoře zleva druhý trenér Jiří Ebert, Voplatek, Novotný, D. Dvořák, M. Galis, Barborka, Vondrka a první trenér Zdeněk Pommer st., dole zleva Melichar, Maršoun, Řeřábek, Sýkora, Brom a M. Černoušek.

Titul v sezoně 1985/86 získala RH Praha v sestavě: nahoře trenérská dvojice Ebert - Pommer, Novotný, Hora, Kaláb, Krejčí, Barborka, P. Galis, lékař MUDr. Kubíček a náčelník SVS Vladimír Pirunčík, dole zleva masér Langer, Kukrecht, M. Černoušek, P. Novák, Brom, Jiří Rybníček, Fortuník, Emmer a Nosek.

Mistrovská sestava RH Praha sezony 1988/89. Stojící zleva druhý trenér Milan Žák, první trenér Pommer, Mikyska, Barborka, Hora, Satoranský, P. Galis, Démar, vedoucí družstva J. Ebert, v civilu hráč Vostárek a náčelník SVS V. Pirunčík. Zleva v podřepu masér Erlebach, Goga, Fortuník, Brom, Jiří Rybníček, M. Kvapil a M. Kop.

V roce 1990 došlo ke změně názvu klubu na Policejní volejbalový klub (PVK) Olymp Praha a po dohrání soutěžního ročníku 1992/93 (2. místo) byla rozhodnutím výboru klubu zrušena mužská složka. Především z důvodů ekonomických, ale i s ohledem na zrušení armádních výběrů a již bez možnosti doplňování hráčského kádru talentovanými volejbalisty z řad vojáků základní služby. Nejlepší hráči Olympu byli okamžitě rozebráni ostatními extraligovými celky a trenér Z. Pommer se zbytkem hráčů (Blížil, Brom, L. Černoušek, Jeslínek) přijali angažmá v Ústí n. Labem.

Poslední titul získali volejbalisté již pod názvem Olymp Praha v sezoně 1991/92. Nahoře zleva MUDr. Kubíček, prezident klubu V. Pirunčík, první trenér Z. Pommer, Michal, Démar, Navrátil, Kvapil, P. Galis, Kovařík, Blížil, druhý trenér M. Žák a vedoucí družstva J. Ebert. Dole zleva Koloušek, J. Svoboda, Goga, J. Malčík, L. Černoušek a Jeslínek.

Je třeba zmínit také úspěchy mládežnických družstev chlapců, kterým se RH Praha začala věnovat v 60. letech - přesný rok nebyl nedohledán. Žákům a kadetům se věnovali trenéři Z. Beneš, otec a syn Ejemovi, Pokorný, Prokop, Přecechtěl, Věrtelář či Vondráček se ziskem přebornického titulu kadetů v sezoně 1987/88 (trenérem Miroslav Ejem ml.). Mezi jejich „výstupy“ patřili např. Jeslínek, Hacaperka, Martin Kop, Kvapil, Šnobr a další. U juniorů to byli Josef Mejsnar (s titulem přeborníka ČSSR 1969), Jiří Jonáš v roli vedoucího trenéra SVS-M, dále Běhal, Prokop, Doležal, Jarkovský, Věrtelář, Stanislav Mitáč (s titulem přeborníků v letech ČSSR 1989 a 1990), Brom, Kaplan, Žák a Václav Šmídl (přeborníci 1995 a 1996). Mezi svěřenci trenéra Šmídla byli např. M. Bíza, M. Lébl, Jakub a Marek Novotní, Rubáček a Zadražil.

Družstvo žen

startuje v nejvyšší soutěži bez přerušení od roku 1969, tedy již 46 sezon, ve kterých vybojovalo 42 medailí: 16 zlatých s titulem Mistryň republiky, 17 stříbrných a 9 bronzových. Sedmkrát získalo Čs. pohár, osmkrát Český pohár a dvakrát mezinárodní Česko-Slovenský pohár. Probojovalo se do 10 finálových turnajů PMEZ, ve kterých v letech 1976 a 1980 zvítězilo. Startovalo v 5 finálových turnajích PVP s vítězstvím v roce 1979, v letech 1974 a 1983 skončilo druhé, v roce 1984 třetí a 1990 čtvrté.

Začátkem 60. let bylo volejbalovému oddílu RH Praha uloženo ustavení družstva žen s ohledem na mezinárodní SBS, na kterých RH startovala dosud jako jediná z účastníků pouze v kategorii mužů. Úkol byl splněn v roce 1962 příchodem družstva žen Slovanu Orbis s I. třídou pražského přeboru, který přivedla manželka Karla Brože Jarmila (roz. Hroudová, stříbrná z ME 1949) a ve kterém spolu s ní hrály další „vysloužilé“ ligové hráčky vč. reprezentantky Zdeny Radvanové roz. Zaplatílkové-Jílkové. Jednou z výjimek byla začínající Karla Šašková, zakrátko opora Tatranu Střešovice, reprezentantka a olympionička. Družstva se ujal Richard Bönisch, který po ukončení studia na FTVS UK absolvoval v RH náhradní vojenskou službu a s týmem žen postoupil do II. ligy.

Druholigové družstvo žen RH Praha v roce 1964. Nahoře zleva trenér R. Bönisch, Radvanová, Radvanová, Šašková, Dolečková, Šolcová, Pourová, Jarošová, Kuklová a neznámý pořadatel, dole zleva Majerová, Brožová, Kafuňková, Valtová, Jelínková a Kopecká.

Rozhodujícím se stal rok 1968, ve kterém ohlásilo 9 ligových hráček Slavoje Praha s trenérem Metodějem Máchou a vedoucích Jaroslavem Rejchou kolektivní přestup do RH Praha. Důvodem se stal převod nejvyšší soutěže z antuky do hal, kterou Slavoj neměl. Funkcionáři RH této situace využili a nabídli družstvu azyl. Přestup byl svazovými orgány schválen, po odvolání mateřské TJ však zůstala nejvyšší soutěž Slavoji Praha a družstvo žen si muselo v RH účast v extralize v roce 1969 vybojovat národní lize. Pro reprezentantky Annu Pletichovou, Naďu Pražanovou, Jitku Seneckou, Evu Širokou, Věru Štruncovou a další zkušené hráčky Slavoje to nebyl problém, v nejvyšší soutěži se objevily již v další sezoně 1969/70 a s premiérovým 3. místem za Střešovicemi a bratislavskou Slávií UK. Družstvo bylo v boji o postup doplněno nejlepšími dorostenkami RH (přebornicemi ČSSR 1968) a jejich trenér Jiří Novotný se stal asistentem M. Máchy u družstva žen.

Volejbalistky RH Praha v roce 1969 na Poháru českomoravské vysočiny v Jihlavě. Zleva stojí trenér M. Mácha, Pavlíková, Pomrová, Široká, Pletichová, Huňáčková-Domalípová, Šimsová a asistent trenéra J. Novotný, dole zleva Nová, Hádková, Novotná, Senecká a Pražanová, chybí Štruncová.

V roce 1970 zanechal trenérské činnosti M. Mácha a odešly již bývalé reprezentantky Pletichová-Vrbovcová, Pražanová-Jeřábová, Široká-Matějková a po druhé ligové sezoně v roce 1971 je následovaly i Senecká se Štruncovou. Na pozici prvního trenéra se posunul Jiří Novotný, který dokázal zbývající mladý kolektiv vhodně doplnit dalšími talentovanými hráčkami a udržet již nastálo mezi elitou. V letech 1974-75 se dostavily první mistrovské tituly, které získaly hráčky volejbalové veřejnosti takřka neznámé. A velkým úspěchem se stal první start v PVP v roce 1974 s 2. místem za CSKA Moskva.

První mistrovská sestava RH Praha v sezoně 1973/74: Zleva stojí trenér J. Novotný, Petrová, Dittrichová, Holešovská, lékařka MUDr. Koseková, Pařízková, náčelník SVS RH J. Kehár a vedoucí družstva J. Rejcha. Zleva v podřepu Kučerová, Hádková-Tušková, Malá-Kačmáčková, Klímová a Kanalíková.

Trenér Novotný s družstvem pracoval jako „sólista“ (bez asistenta) do roku 1978 s podílem na zisku 3 titulů a vítězstvím v PMEZ 1976 po výhrách nad Spartakem Levski Sofia 3:2, nizozemským Van Houtenem 3:1 a CZ Bělehrad 3:0. Do reprezentace dovedl Jitku Hádkovou-Tuškovou, Zuzanu Malou-Kačmáčkovou, Blanku Dittrichovou, Věru Klímovou, Elišku Pařízkovou-Langšádlovou, Naďu Pechanovou a Jitku Bartošovou-Drahorádovou. To byly stěžejní opory RH v 70. letech a spolu s nimi Alena Buštová-Léblová, Dana Holešovská, Jitka Kučerová-Pavlíková, Milada Pomrová a další hráčky s kratší dobou působnosti.

Třetí domácí titul a současně druhé vítězství v PMEZ vybojovala sestava – nahoře zleva: Buštová, Pechanová, Langšádlová, Svobodová, Pavlíková a Kačmáčková, dole zleva Bartošová, Klímová, trenér Novotný, Tušková a Dittrichová.

V roce 1978 družstvo převzal Richard Bönisch a navázal na předchozí úspěchy, k jejichž výčtu připsal další 3 tituly a navíc vítězství v prestižním PMEZ v letech 1978 a 1980, proložené vítězstvím v PVP 1979. V roce 1979 mu asistoval Pavel May, který si po ukončení studia na FTVS plnil v RH vojenské povinnosti a po vojně zůstal jako trenér juniorek.

V sezoně 1978/79 získala RH Praha v Lichtenštejnsku Pohár vítězů poháru. Při slavnostním nástupu vedle sboru rozhodčích zleva Langšádlová, Tušková, Renata Sveřepová, Eliášová, Bláhová, Bartošová, Pavlíková, Hřebenová, Svobodová, Pechanová a Jeníková.

Úspěšná byla i následující sezona 1979/80 se ziskem pátého mistrovského titulu a druhým vítězstvím v PMEZ. Nahoře zleva trenér R. Bönisch, lékař MUDr. Sever, Langšádlová, Pechanová, šéftrenér SVS MV K. Brož, Chládková, Hřebenová, asistent trenéra P. May a vedoucí družstva J. Rejcha. Dole zleva Pavlíková, Renata Sveřepová, Bláhová, Eliášová a Ptáčková.

V roce 1981 předává R. Bönisch post prvního trenéra Petru Kopovi a stává se jeho asistentem. Po dvou titulech vicemistra za bratislavskou Slávií UK přichází pětileté období nadvlády volejbalistek RH Praha extralize (1983-89), doplněné dvojnásobnou účasti ve finále PVP v letech 1983 (2. místo) a 1984 (3. místo).

Jubilejní 10. titul nejlepšího celku ČSSR získaly hráčky RH Praha v sezoně 1986/87. Zleva stojí trenér P. Kop, Dvořáková, Rybaříková, Emingerová, Ptáčková, Svobodová, V. Holubová a asistent trenéra R. Bönisch. Dole zleva Homolková, Volemanová, Baráková, Matějíčková, S. Mandelová a Šenoldová.

K hráčským oporám 80. let patřily i nadále Jitka Drahorádová s Eliškou Langšádlovou-Vopatřilovou a s nimi další generace reprezentantek: Miroslava Bláhová-Baráková, Jarmila Eliášová-Machová, Eva Emingerová-Dostálová, Vladěna Holubová-Galisová, Marcela Chládková-Bromová, Eva Kubáková-Dvořáková, Simona Mandelová, Ivana Matějíčková, Darina Ptáčková, Iveta Rádlová-Homolková a na přelomu 80. a 90. let Miluše Hadryková, Irena Machovčáková, Pavla Šenoldová, Hana Ondráčková-Obručová a s nimi sestry Renata a Regina Sveřepovy. B23

Od roku 1987 je asistentem trenéra Kopa Pavel May, který v sezoně 1989/90 přebírá funkci prvního trenéra s asistentem Stanislavem Mitáčem. Družstvu se nedaří a od nové sezony 1990/91 se změnou názvu na PVK Olymp Praha se stává prvním trenérem S. Mitáč - po ukončení studií na FTVS úspěšný trenér juniorů RH (přeborníků republiky 1988 a 1989) a v době převzetí týmu žen ve věku 28 let náš nejmladší extraligový trenér. Post prvního trenéra Olympu drží do současnosti, tedy již úctyhodných 25 let!

První titul Olympu (klubový dvanáctý) vybojovaly hráčky trenéra Mitáče v sezoně 1991/92 v sestavě na snímku. Nahoře zleva: S. Mitáč, Bajerová, Elišáková, Volicerová, Matějíčková, Melicharová a Hadryková, dole zleva Zemancová, Kloudová, Musialková, Bébrová a Jírovcová.

V průběhu 90. letech nastupuje další generace hráček a Olymp táhnou reprezentantky Jaroslava Bajerová, Jana Drštková-Mitáčová, Kateřina Elišáková, Jana Havlová, Kateřina Jírovcová, Ivana Matějíčková, Zdeňka Mocová, Hana Obručová, Martina Schwobová, Jana Vávrová, Ester Volicerová a s nimi Bébrová, Foltýnová, Kloudová, Moudrá, Musilová, Paříková, Stříbrná. Do roku 2000 trenéru Mitáčovi asistuje Zdeněk Groessl a k úspěchům této dekády patří 3 mistrovské tituly a úspěšná vystoupení v Lize mistrů a Lize vítězů pohárů, ve které skončila RH před branami čtyřčlenného finále (5. a 6. místo). V roce 2001 startuje Olymp také ve čtvrtfinále CEV TOP Teams Cupu. Od sezony 2002/03 se poháry v Přípotoční ulici již nehrají. Hala nevyhovuje podmínkách evropské pohárové komise a svou roli hrají i důvody ekonomické. V roce 1997 se S. Mitáč v roli druhého trenéra RD žen ČR podílí na zisku bronzové medaile na ME v Brně a mezi medailistkami je šest hráček Olympu: Bajerová, Drštková, Mocová, Schwobová, Vávrová a Volicerová.

S dvacátým stoletím se volejbalistky Olympu rozloučily dalším titulem v sezoně 1998/99 a v sestavě – stojící zleva: Králíková, Frýdlová, Vávrová, Moudrá, Benešová, Bajerová. Paříková a trenér Mitáč, v pokleku zleva: Švarcová, Havlová, Drštková, Foltýnová, Schwobová, Kloudová a Stříbrná.

S výjimkou let 2009 a 2011 si volejbalistky Olympu Praha dokázaly i v novém miléniu udržet výhradně medailové pozice. V roce 2002 vede trenér S. Mitáč navíc českou reprezentaci na MS v Německu (17. místo), v roce 2003 na ME v Turecku (9. místo) a ve výběrech má pětici svých hráček z Olympu: Felbábovou, Havlovou, sestry Novotné a Šenkovou. V letech 2003-08 družstvo startuje v mezinárodních Česko-Slovenských pohárech a v letech 2005 a 2006 na nich vítězí. Na postu asistentů trenéra Mitáče se vystřídali Tomáš Kulhánek (2001-03), Zdeněk Groessl (2003-06), Ondřej Vlček (2006-10) a od roku 2012 tento post zastává Jakub Brečka. K oporám tohoto období patřily reprezentantky Lenka Felbábová-Háječková, Aneta Havlíčková, Anna Kallistová, Lucie Mühlsteinová, sestry Martina a Petra Novotné, Kristýna Pastulová a Jana Šenková, po roce 2010 Veronika Dostálová, Iveta Halbichová, Eva Hodanová, Jana Kalčíková-Brejchová, Andrea Kossányiová, Michaela Mlejnková, Zdeňka Mudrová, Andrea Sládková, Veronika Trnková a Tereza Vanžurová.

Patnácté klubové vítězství v české extralize získal Olymp v sezoně 2004/05 a zasloužil se o něj kolektiv na snímku. Zleva stojící trenér S. Mitáč, kondiční trenér Z. Groessl, P. Novotná, Havlíčková, Pastulová, M. Novotná, Duspivová, Zralíková, vedoucí družstva J. Trochta a prezident klubu V. Pirunčík, v dolní řadě zleva Mühlsteinová, Felbábová, Nováková, Šenková, Doležalová a Sládková.

Volejbalistky Olympu v sezoně 2007/08, která přinesla zatím poslední titul. Zleva stojí trenéři Štulc a Mitáč, Jakubšová, Pyšková, Duspivová, Havlíčková, Brejchová, Kočiová, Bonnerová a prezident klubu V. Pirunčík, v pokleku zleva Šmídová, Chroustovská, Sládková, Nejmanová, Halbichová a Jeřábková.

Po zániku statutu SVS MV získává PVK Olymp nové hráčky především z řad studentek pražských vysokých škol a zvýšenou péči věnuje mládežnickým dívčím složkám. Ta byla zahájena na přelomu 60. a 70. let a to velice velkoryse založením několika spádových středisek, zaměřených na výchovu žákyň. Ve Vršovicích byli odpovědnými trenéry Zdeněk Majer st. a po něm jej zabezpečuje Jana Pospíšilová, na Jižním Městě vedl základnu Jiří Schützner, v Čakovicích Ota Špaček, na Lužinách Eliška Gavalcová a ve všech působila celá řada dalších trenérů. Přebornicemi ČR pro rok 2001 se staly žákyně Olympu pod vedením manželů Elišky a Milana Gavalcových a v roce 2009 pod vedením Radky a Martina Mihaličkových.

Největší úspěchy kadetek Olympu zaznamenal trenér Václav Šmídl s tituly v letech 2001 a 2002 (mj. Barborková, Havlíčková) a po něm Rostislav Vorálek ml. se čtyřmi tituly v letech 2003, 2004, 2007 a 2012.

Nejvíce přebornických titulu získala pro RH a Olymp družstva juniorek a zasloužili se o ně postupně trenéři: Jiří Novotny (1968, 1972, 1974), Pavel May (1988), Jitka Drahorádová (1990) a Miroslav Horáček. Ten vede juniorky Olympu od roku 1996, tj. již bezmála 20 let se ziskem 9 titulů přebornic ČR (první v roce 1999, poslední 2015). Počet hráček, kterými průběžně doplnil a doplňuje družstvo žen, je úctyhodný a o jejich kvalitách svědčí fakt, že družstvo žen si dokáže dlouhodobě držet pozici mezi elitou, přestože mu takřka každým rokem některá z klíčových hráček odchází „za lepším“. V rámci objektivity je třeba dodat, že juniorky Olympu nejsou doplňovány pouze z vlastních zdrojů (stejně tak i kadetky), ale scházejí se v něm talentované hráčky z mnoha dalších pražských i mimopražských oddílů. Jeden z juniorských titulů připomíná poslední vložený snímek z roku 2004 a „výstupy“ z tohoto týmu byl úctyhodné: reprezentantky Barborková, Havlíčková, Kolocová, Mühlsteinová, Pastulová a Sládková!

Juniorky Olympu Praha - Mistryně ČR pro rok 2004. V horní řadě zleva kondiční trenér Z. Groessl, trenér M. Horáček, Sládková. Mecerová, Eliášová, sestry T. a M. Doležalovy, Křečková, Drnková a vedoucí družstva J. Ebert, klečící zleva Bernardová, Pastulová, Mühlsteinová, Zavadilová, Kolocová a ležící „hvězdy“ Havlíčková a Barborková.