Už ani nevím jak to celé začalo, ale při nějaké příležitosti jsme se domluvili, že bychom mohli dát TRIATLON. Já osobně to beru jako výzvu něčeho ve sportu výjimečného, podobně jako seskok z padáku. Slovo dalo slovo a jdeme do toho. Od února každý z nás začíná usilovně přemýšlet, co to bude obnášet, a že je třeba se na tento podnik připravovat. Michal byl v běžeckém tréninku na        "Pražský maratón", který bravurně zvládl. My s Lukášem jsme moudře hovořili, co to bude obnášet. Nicméně jsme trénovali na ergometru v hale a pomalu se začali sbližovat s uplavenými metry v bazénech Prahy, nejčastěji v Edenu. Já si připravil tréninkový plán a do deníku začal pravidelně zapisovat uplavané metry, uběhané kilometry a ujeté kilometry. 

Tak ubíhal měsíc za měsícem, únor pryč, času dost. Březen za námi, času je stále dost. Duben a konec naší soutěže, ale před námi celá řada mládežnických  šampionátů. Občas povinnosti doma a zjišťujeme, že není příliš času na trénování. Snad to nějak dáme, v horším případě na " falešnou nebo morálku". Uvidíme. Vzájemně se chlubíme, kdo co natrénoval, já se díval i na televizní přenosy, z kanape je to těžký sport, ve skutečnosti ještě těžší. V květnu  máme už naplavané vzdálenosti ( trénink -100 m odpočinek, 200 m-  odpočinek, nakonec i celých 600 m). Časy má nejlepší Standa 15 min - fakulťák, druhý je Luki - cca 18 min , trochu to nejde Michalovi - 22 min, ale lepší se každým tréninkem). Kolo každý zvládá po svém, já jezdím na Ladronce, později zjišťuji, že to moc vhodný tréninkový prostor není. Michal vyráží na kole i do haly ráno, večer domů, Luki zústává věrný ergometru v hale. Běh řešíme nejčastěji fotbálkem v hale, Michal drží své tréninkové dávky téměř každé ráno. My s Lukim máme k delšímu běhu odpor, tak uvidíme přímo v závodě. Nicméně Luki má nespornou výhodu, může trénovat přímo v dějišti budoucího závodu. Chata Hodanových je v blízkosti závodu. Když se vrací z volného víkendu zahrnuje nás novými zprávami z dějiště tratí, občas padám do mdlob. Jede se i po trávě, když prší nejede to. V lese je bahno a velké kaluže. Nedá se běžet všude to klouže, z kopce se bojím to pustit, abych si neudělal výron. 

Když přišly propozice a mapa tratí, tak jsme se zalekli. Na kole nejprve 2,5 km do kopce, pak terpve po vrstevnici. Běh ještě horší, nejprve 3km do kopce , pak 5 km z kopce a doběh vesnicí do kopce bude opět bolet. Pozitivním zjištěním bylo, že v mužích je vypsaných šest kategorií, včetně té mé 60+. Říkám si, snad tam nebude tolik šílenců mého věku, mýlím se. Je tam i frajer - ročník narození 1946, ale jak jsem na místě zjistil, nechyběl na žádném ročníku, každý den běhá a jezdí na kole.

Den před závodem: 

Všechno balíme do klubového tranzitu, kola, helmy, spacáky, materiál a oblečení. Jedem na chatu k Hodanům, o pitný režim se postaral taťka Evy - Láďa, o stravu mamka Evy - Eva. Všechno na profesionální úrovni. Pivko (desítka), strava jako v pětihvězdičkovém hotelu. Večer si jedeme projet tratě - kola i běžeckou. Téměř 20 km, Michal zpětně říká, že to byla chyba, včetně ranního 2h "wozembouchu" v hale v rámci tréninku. Posezení, déšť nás zahnal do chalupy, koukáme na MS ve fotbale. Spát jdeme o půlnoci, přestože je závod až druhý den po obědě. Morálně nás přijel povzbudit i Tom, který měl původně závodit s námi, ale jedem z posledních tréninků a pád na kole ho vyřadil ze závodu. Ale odpoledne jsme vymysleli  neskutečný plán. Povzbudit nás přijedou hráčky družstva žen, tak je přihlásíme do štafety. Příslib nám daly Áďa - plavání, Eva - kolo a Miška - běh. Nebudeme v tom sami. 

Foto dokumentace: 

Nahoře Tom, zleva Áďa, Michal, Standa, Luki, Evik a Míša. To je naše závodní sestava.

 Před námi odpočinkové lůžko, které se bude Lukimu večer sakra hodit.

Jde se na to:

K snídani míchaná vajíčka, pečivo, čaj, káva, jogurty. Časný oběd- hovězí vývar. Každý se soustředí na sebe . I společně spřádáme plány co a jak. Kdy pít, kdy do sebe nasoukat gely a ionťáky, energetické tyčky a podobně. Kdy nám mohou holky pomoci po svých či před svými disciplínami. Jakou roli a pro koho bude mít Tom. Bude v depu, na trati kol, a potom poběží s jedním z nás, asi ten kdo bude v největší krizi, aby ho morálně podpořil.

Dost času nám zabere i oprava mého kola. Večer zjišťujeme , že mám vzadu osmu jako Brno. Otáčíme kolo, nic. Při nasednutí osma. Chybí vypadnutý čep v zadní vidlici, nahrazujeme ho šroubem a snad vydrží terénní zátěž téměř dvouhodinové jízdy. Balíme věci a jdeme na start. Zjišťujeme, že je tu mnoho závodních tratlonových dresů všech věkových kategorií. Vyslechneme poslední pokyny , jak se chovat na trati, jak v depu, rozdělení na startu a podobně. Michal letí do rybníka se rozplavat a osvěžit. My do toho vletíme šokem.

Taktika v depu před startem, nálada dobrá, ale nervozita se vkrádá...

Taktika před plaváním - první disciplína 600 m , každý do toho půjde s dílčím úkolem. Já potvrdit roli nejrychlejšího plavce mužů, Michal - hlavně doplavat a pak se uvidí. Lukáš nabrat náskok před Michalem, Áďa dobře rozplavat štafetu pro Evu. 

 Je tu ostrý start. Po 600 metrech vybíhá na břeh překvapivě první Áďa - čas 12:45 , druhý jsem já 13:45, třetí Luki asi minutu za mnou a Michal potvrzuje rozvážného plavce a vylézá z rybníka s úsměvem, žiju a jdu po vás ze zadních pozic ( čas kolem 19 min).

... nejrychlejší z našich Áďa , ve slušivém dresu Luki

Je tu druhá disciplína, do ní jde s náskokem Eva, nezdržuje se převlékáním, pouze si s Áďou předávají štafetový náramek a už to valí do louky. My se trápíme v depu, plavky nejdou dolů, mokré je všechno. Kašlu na ponožky , risknu to na boso, cpu do sebe gel a zapíjím ho vodou, hodinky na ruku a brejle na nos , kolo - přilbu a uháním depem. Slyším vedle sebe Lukiho, tzn, že je za malou chvilku za mnou. Na  konci depa naskakuji na kolo. 

Michal v téměř prázdném depu s evidentně dobrou náladou - rybník mám za sebou , teď začíná můj stíhací závod...

První kolo bude utrpením. Lukáš mě má už na druhém kilometru, Michal na pátém. Náskok z plavání je pryč, od této chvíle jsem tu sám. Jedu svůj vlastní závod, svoje tempo - klidně si říkám, jsi na Ladronce jako vždycky. V noci pršelo až do rána. tráva je mokrá, v lese kaluže, jsme mokří až za ušima, ale jdeme do toho. 

První kolo mám za 35 min, druhé za 36:30, třetí už za 38:30. Nejrychlejší je Lukáš 1:29,30 , Michal 1:31:30 , Evik o dobrých 5 min přede mnou( celkových 10 s plaváním Ádi). 

... Evik v louce , mezi druhým a třetím kolem byla slyšet v depu její hláška ... " Tu zas... LOUKU už nedám" , ale dala. 

Do třetí disciplíny jde jako první Lukáš, za ním Michal, pak Míša a snažím se vyběhnou i já.  

 Lukáš do toho jde, má dres, rukavice, speciální boty s nášlapem, sluší mu to. Já už tak elegantně nevypadám, ale z kola jsem nespadl, jedu svoje tempo. Mezi druhým a třetím okruhem ani v depu nezastavím, abych zakousl energii a mažu dál. Asi na 25 km pociťuji na operované noze ( koleno) malou neposlušnost, hrnu do sebe nápoje - snad nepřijde pověstná " křečová epizoda" . 

Do třetího úseku běžeckého vyráží z prvního místa Lukáš, asi čtyři minuty za ním Michal a za nimi Miška. Já se před startem běhu ujišťuji, zdali na mě budou v cíli čekat. Křeč v pravačce se hlásí. Áďa míchá pověstný "křečodrink" , Evik volá - musíte vyrazit chůzí, to se poddá. Tom běžel s Lukim, Áďa bere kolo a vyráží se mnou do 3km stoupání. Po 2,25 km mi nohy, nejprve pravá za malou chvíli i levá vypovídají službu. Od pasu dolů jsem mrtvej - nohy jak dráty do betonu. Ležím a čekám na účinek "likéru" Po chvilce úlevy se rozběhnu, ale asi po 400 metrech stejná písnička. ˇMusím to zabalit, jsem naštvanej, výzvu jsem nezvládl , bylo to nad moje síly. Sedám na kolo a jedu do cíle ohlásit prohru. O to víc budu fandit našim běžcům. Michal se vrací jako první - to je borec, Miška předbíhá Lukiho, Lukáš s velkým vypětím je také v cíli - takto vyšťaveného jsem ho ještě neviděl. Skláním jim poklonu - jsou to borci a borkyně. 

Micha a Lukáš po doběhu s medailí. Pašáci. Já už přemýšlím co bude. Kdybychom přihlásili příští rok štafetu, já plavání, Luki kolo a Michal běh, byli bychom dobří. Michal kategoricky odmítá. Naše sportovní srdce vítězí. Půjdeme do toho znovu. Já přemýšlím o zkrácené verzi jako ostatní "veteráni" ( 0,3 km plavání, 22 km kolo a 6 km běh), ale ani toto bez dobré přípravy nepůjde. 

Holky na stupních vítězů, to je milé. hodnotí štafetu dobře, připravit se na jeden výkon a vydat se ve prospěch kolektivu jim není cizí - to umí náramně. Blahopřejeme.

Večer posezení na chatě, dobré jídlo paní Evy - gulášek, výpečky, pivko a dobrá nálada se vrací i mě. Lukáš je dlouho bez nálady, ta se mu vrací až později večer. Je totálně vyčerpanej. Už víme i výsledek našich fotbalistů ( 1:1 nic, moc). Pivko Ládi po dobrém jídle , přišli i sousedi tak povídáme a máme příjemno. Spát jdeme až kolem druhé, ale ouvej vstáváme už v 7,30, protože nás navštívil na půdě "sršák" dlouhý jako malíček. Já lezu pod peřinu, kluci letí dolů. Snídaně , vyrážíme na houby, těch pár najdeme, oběd . Balíme a, na cestě zpět v Kladrubech zastavujeme a obdivujeme místní katedrálu a hurá do Prahy. 

Velké poděkování patří mamce Evy a taťkovi Láďovi, kteří se o nás patřičně starali v průběhu celého třídenního pobytu. Loučíme se s nimi, já s hláškou "za rok mě tu máte znovu", musím dokončit. 

Tak zdar tomuto pěknému, ale náročnému sportu.

S. Mitáč