A zde si můžete přečíst a dozvědět se několik zajímavých informací o holkách a dění v obou týmech. 

Odpovídá Lucka Tinklová (kapitánka U18)

a Róza Dvořáková (kapitánka U20)

shodou okolností obě libera ve svých týmech.

Začneme otázkou mimo volejbal. Už se těšíš na Vánoce?

R.D. Docela Jo, už máme napečeno a dárky mám téměř všechny. Aspoň si odpočinu od volejbalu a budu mít víc času se připravovat na maturitu.

L.T. Těším se.

Jak doma pomáháš s přípravami na Vánoce?

R.D. Nemám tolik volného času, ale když to jde, snažím se pomáhat o víkendu.

L.T. Pomáhám, když jsem doma a něco se dělá. Pečeme cukroví, dekorace domu. Ale dost věcí se dělá teda beze mě, když máme tréninky.

Od Vánoc tedy k volejbalu. Máme po 3 turnajích, jak hodnotíš dosavadní postavení svého týmu? ( U18 - 7. místo, U20 - 4. místo)

R.D. Po první sehrané extralize jsme dostali facku, která nás vrátila do reality. Začali jsme zápasy brát víc zodpovědně, což se ukázalo na 3. extraligovém turnaji. Chybělo málo a mohli jsme uhrát bod s vedoucím týmem tabulky. Myslím si, že jsme jako tým změnili přístup a dostali se opět na naši vlnu.

L.T. Není to místo, kde jsem si myslela, že budeme. Ale máme úplně nový tým, a trvalo nějakou dobu, než se sehrajeme. Ještě když s námi hrají holky se kterými trénujeme jednou maximálně dvakrát týdně, tak to trvá nějakou dobu, než si všechno sedne.

Máte s týmem nastavený nějaký konkrétní cíl v této sezóně?

R.D. Jelikož se nám dva roky po sobě podařilo získat titul, i letos míříme na nejvyšší příčky. 

L.T. Týmový cíl je určitě dostat se do první šestky, která pak jede na finálový turnaj. A tam vyhrát nějakou placku.

Zajímalo by mě, pokud nám to teda prozradíš, kdo má u vás v týmu jakou roli.

R.D. Nošení lékárny a láhví většinou padá na nejmladší, letos to schytala naše blokařka a nahrávačka. Pokud se k nám přidá někdo z kadetek padá práce na ně. Hlavní DJ je Eliška K., ale ne vždy jsem spokojená s hudebním výběrem. V průběhu sezóny na naší hudební symbióze musíme zapracovat. Ale musím ji pochválit, od září se to zlepšilo. 

L.T. DJ jsem já a Emič (Ema V.). Láhve a lékárnu má na starost vždy dva nejmladší v týmu ten daný den.

Kapitán týmu občas musí mít v kolektivu poslední slovo nebo je prodlouženou rukou trenéra. Bylo v této sezóně někdy potřeba si s holkami něco vyříkat?

R.D. Ne vždycky se všem všechno líbí a určitě se v šatně pořád něco řeší. Ať už je to projev na hřišti nebo vzájemné chování. Naštěstí jsme na nějaký větší spor nenarazily. Jediné co nám dělá problém je vzájemná komunikace o tom, kdo jde a nejde na trénink.

L.T. Asi zatím nic.

Vím, že Olymp je tvůj jediný klub, kde si hrála. Co tě vlastně do tohoto klubu přivedlo?

R.D. Hlavní vliv měl můj nevlastní táta, který za mlada hrál za Rudou hvězdu (předchůdce Olympu) a můj děda, který ji trénoval. Původně jsem kvůli ploskám měla začít hrát beach, ale táta zakročil a řekl, že nejdřív se pořádně naučím techniku na šestkách. Nějak se mi tu zalíbilo, tak jsem zůstala. A rozhodnutí bych rozhodně neměnila.

L.T. Asi na tom měla hodně vliv sestra, která taky hrála na Olympu. Kdyby ona nehrála, tak nevím ani jestli bych já začala s volejbalem.

Máš nějaký volejbalový sen?

R.D. Ani nevím, sport u mě není na prvním místě. Hraju ho spíš pro zábavu. Celá moje rodina je volejbalová a je to naše společná záliba. Pokud by se dařilo a stíhala bych to s vysokou školou, což pochybuju, ráda bych hrála dál, možná se podívala i do ženské extraligy.

L.T. Žádný nemám.